Můžete si z kohoutku natočit dobrou vodu?

Častým důvodem pro úpravu kohoutkové vody je zlepšení její chuti (viz. organoleptické vlastnosti vody). Chuťově nepříjemné látky můžeme odstranit filtrací přes náplň z aktivního uhlí. Snížíme obsah léčiv a pesticidů (zde je přínos diskutabilní [1]) či trihalomethanů, což je jeden z vedlejších produktů chlorace [2].

Redukuje se i obsah kovů jako je olovo a měď, které se do vody mohou dostat z rozvodů. Odtud se uvolňují i mechanické nečistoty (rez). Pokud jich není ve vodě mnoho, můžeme se spolehnout na vstupní síto, kterým je většina běžně prodávaných filtrů vybavena. V opačném případě použijeme filtry mechanických nečistot.

Princip funkce vodního filtru je dobře vidět v tomto videu (jen pro ilustraci; ve videu není použita nezávadná voda). Podle tohoto návodu si můžeme zkusit vyrobit filtr svépomocí. Funkci síta, které filtruje hrubší nečistoty, zastupuje ve videu písek a štěrk. Potřebné aktivní uhlí zakoupíte např. v potřebách pro akvaristy (v zrnité formě). Dodává se v mnoha podobách a v různé kvalitě. Pro úpravu vody může být navíc impregnováno stříbrem. Tímto způsobem se brání mikrobiální kontaminaci obsahu filtru.

Filtry využívající vlastností aktivního uhlí se dodávají v mnoha podobách. Liší se svým tvarem, objemem náplně, případně hustotou vstupního síta. Podle toho jsou vhodné pro použití v domácnosti, v restauraci, další jsou navrženy pro snadné přenášení.

Častou otázku "O kolik se mi sníží množství chloru ve vodě při použití filtru …​" není snadné zodpovědět. Záleží na tom:

Tyto parametry jsou pro každého uživatele jiné, přičemž není možné proměřit všechny varianty a kombinace. Z toho vyplývá potřeba použít standardizované testy. Jednou z norem, podle které se schopnost odstranění chloru z vody vyhodnocuje je NSF/ANSI 42/53.

Odpověď na původní otázku nezískáme, zato můžeme jednotlivé filtry porovnat a určit, který nám bude více vyhovovat. Konkrétně zmíněná norma dává odpověď: "Ve vzorku, který obsahuje chlor v koncentraci 2mg/l a natéká do filtru pod tlakem 410kPa, …​., garantujeme snížení obsahu chloru min. na 50% původní hodnoty.

Schopnost odstraňovat z vody znečištění záleží na typu filtračního média (v našem případě aktivního uhlí). Není to tak jednoduché, protože aktivní uhlí může být vyrobeno z různých materiálů (černé uhlí, dřevo, kokosové skořápky). Volba materiálu určuje četnost mikropórů a transportních pórů ve výsledném produktu a tím i schopnost odstraňovat z vody nečistoty (tzv. adsorpční schopnost). Na účinnost aktivního uhlí má dále vliv tvar a velikost jednotlivých částic (uhlí prášková, granulovaná, válečková, tkaninová) a postup výroby (přímá aktivace, aglomerace).

Voda z kohoutku podléhá četným kontrolám (uvedeno dále) a nezávadnost je garantována přímo u spotřebitele. Vyhláška stanovuje minimální počet rozborů, které se musí ročně provést (příloha 4, písmeno A). Tato četnost závisí na objemu vyrobené vody v zásobované oblasti. Pro orientaci uveďme množství vody vyrobené v jednotlivých krajích v roce 2016. V tabulce je uveden údaj pro vodu vyrobenou určenou k realizaci v tisících m3 (zdroj ČSÚ, seřazeno podle objemu):

Pokusme se orientačně stanovit minimální počet krácených rozborů, které se provádí pro Prahu. Správně bychom měli vyhodnocovat objemy v jednotlivých zásobovaných oblastech (což se nemusí krýt s celým krajem), ale pro základní představu nám tato data mohou dobře posloužit.

Nejprve stanovíme průměrné denní množství vyrobené vody:

Na každý jeden tisíc m3/den připadají 3 krácené rozbory za rok:

To jsou pouze krácené rozbory, ale vyhláška předepisuje ještě úplné rozbory. Pro objem vody rozváděné v oblasti přesahující 100 tis. m3/den (tj. případ hl. m. Prahy) platí pravidlo 10 rozborů za rok + 1 na každých denně vyrobených 25000m3:

Uvedený výpočet je zjednodušený a slouží pro představu o tom, pod jak intenzivním dozorem je voda, která teče z kohoutku. Přesné instrukce k výpočtu (i pro jinak osídlené oblasti) najdeme ve vyhlášce.

Aktuální rozbory vody jsou přístupné většinou na webových stránkách dodavatele (např. rozbory PVK). Každý dodavatel zpracovává tzv. program kontroly, který odsouhlasí příslušná hygienická stanice. Podle tohoto programu se následně provádí odběry vzorků. Místa pro odběry se dělí na stálá a variabilní, přičemž pod pojmem variabilní je myšleno místo přímo u spotřebitele. Kdokoliv může požádat o odběr vzorku přímo ze svého kohoutku.

Pro podrobnější informace můžeme zavolat na zákaznickou linku. Dozvíme se například, že shora uvedený výpočet je víceméně správně proveden, avšak skutečný počet rozborů (jak krácených, tak úplných) byl v roce 2016 podstatně vyšší [4]! Dále se dozvíme, že kromě odběrů v místech spotřeby jsou prováděny ještě rozbory vod z vodojemů, kdy se testují vzorky z každé komory. Další testy se provádí po haváriích a opravách na vodovodním řadu. Všechny testy probíhají v akreditovaných laboratořích.

U vody z kohoutku si můžeme být nezávadností jisti a paradoxně ji získáme mnohem levněji (1000l za 100Kč = 0,1Kč/l) než balenou vodu (cca 6Kč/l). Pokud voda nechutná dobře, snadno a levně ji upravíme. Při filtraci přes aktivní uhlí získáme litr za méně než 1Kč a ušetříme tak několik tisíc Kč ročně. Odpadne nutnost nosit vodu v PET lahvích a následně likvidovat odpad.

K uvedenému účelu můžeme využít uhlíkové filtry Microdisc do karaf a lahví nebo si pod dřez namontovat větší filtr pro častější používání.

Řada firem řeší pitný režim v kanceláři tím, že zajistí barely nebo PET lahve. V některých situacích je to jediná možnost, protože na pracoviště není přivedena voda. Je-li však ve firmě k dispozici kuchyňka, můžeme přemýšlet o kohoutkové vodě upravené filtrem, který se montuje pod dřez.

Odpadne nutnost zajišťovat barely, protože dobře chutnající voda teče přímo z kohoutku prakticky v libovolném množství. Paradoxem je, že tato mnohem pohodlnější varianta firmám šetří náklady (často i přes 50%) a navíc je to pro ně vizitka odpovědného chování vůči přírodě.

Mimochodem, pokud jste uvěřili informacím o tom, že je normální denně vypít 3-4 litry vody, doporučujeme přečíst zajímavý článek o pitném režimu.

Hitem posledních let je "kohoutkovka" v restauracích. Z pohledu zákazníka se to dá pochopit, protože málokdo je připraven zaplatit za 0,3l vody 30Kč. Zákazníci proto požadují vodu z kohoutku.

Restaurace tuto situaci pochopily jako příležitost. Zákazníkům nabízí vodu z kohoutku upravenou filtrem. Někteří jdou ještě dál a přidají kolečko citronu nebo snítku máty. Za litr takto upravené vody, která je s balenou minimálně srovnatelná, účtují např. 30Kč (podle lokality). Ve srovnání s balenou vodou je cena pro zákazníka mnohem příznivější.

Ve skutečnosti je cena příznivější i pro restauraci. Litr filtrované vody nevyjde ani na 1Kč a prodej je spojen s minimem starostí, protože takovou vodu není třeba objednávat, skladovat, chladit a vracet prázdné obaly. Navíc je zaručeno, že voda bude chutnat dobře a bude zbavena mechanických nečistot, protože vstupní síto má póry o velikosti 0,5μm. Prodej kohoutkovky znamená pro restauraci nezanedbatelný příjem.

Filtry lze měnit za plného provozu restaurace. Nevznikají žádné odstávky. Perioda výměny se stanovuje podle předpokládané spotřeby, příp. existuje možnost osadit průtokoměr s přehledným zobrazením množství proteklé vody.

Běžně lze realizovat napojení filtru přes chladič přímo na výčepní kohout, ale můžeme využít i stávající dřezovou baterii.

V rodinných domech, kde se používá voda z vlastní studny, máme o starost navíc, protože je důležité provádět pravidelné kontroly nezávadnosti. Nejčastěji je nutné dávat pozor na přítomnost bakterií a zvýšený obsah dusičnanů (nejde však o jediná možná znečištění).

Bakterie můžete z vody odstranit vhodnou dezinfekcí (např. přípravkem SAVO) podle doporučení odborné firmy. Voda je pak cítit chlorem. K odstranění zápachu lze použít zmíněnou filtraci přes aktivní uhlí. Naopak s dusičnany takový filtr nepomůže a musíme nasadit řešení s iontoměničem.

U studniční vody se většinou předsazuje ještě filtr mechanických nečistot, který zachytává písek a větší nečistoty. Tyto filtry se dodávají v různých velikostech a provedeních. Nejdostupnější jsou vyrobeny z plastu, ty dražší jsou kovové. Všechny obsahují výměnou filtrační vložku, která z vody zachytává mechanické nečistoty (písek, kamínky, rez). Podle míry a typu znečištění se volí velikost pórů (běžně 5-100μm).

Výměné vložky se vyrábí buď jako vinuté nebo polypropylenové, přičemž ty druhé mají stabilnější rozměry pórů.

Potřebu filtr vyměnit uživatel pozná pohledem, protože plastové filtry bývají průhledné a je dobře vidět míra znečištění filtrační vložky. U kovových filtrů se osazují tlakoměry na vstup i výstup. Podle rozdílu mezi tlaky (tlaková ztráta) lze určit dobu vhodnou pro výměnu vložky.

Filtry mechanických nečistot se dodávají i s proplachovatelnými vložkami, tzn. není potřeba je měnit. Vložky se opět vyrábějí buď z plastu nebo z kovu. Kovové vložky jsou určeny k častým proplachům a využití najdou v obytných domech o několika jednotkách. Osazení takového filtru jednoznačně zlepší kvalitu vody (vyčistí ji od mechanických nečistot), což může mimojiné vést k přesnějšímu měření spotřeby vody. Podmínkou je, aby se u dodavatele vody podařilo prosadit použití takového filtru před hlavním vodoměrem.

Pod tímto pojmem většina lidí hledá filtry, které upraví vodu z nehygienického zdroje v zemích, kde nezávadná voda není běžně dostupná. Toto se netýká našeho tématu, tedy zlepšení chuti pitné vody, a tak se zmiňme jen okrajově o možnostech řešení.

Jednou z možností je použití filtru v podobě trubičky (slangově se jí říká brčko), která je naplněna vlákny. Tato vlákna jsou dutá a po svém obvodu mají malé otvory, kterými voda protéká (filtruje se). Důležité je, že otvory ve vláknech jsou menší než bakterie. Na druhé straně vyteče voda bez bakterií.

Ve skutečnosti je to trošku komplikovanější. Předně, u těchto filtrů je potřeba dávat pozor, aby nedošlo k poškození vláken (např. mrazem). Dále je důležité dávat pozor na kvalitu zpracování, aby se voda nemohla přes filtr dostat jiným způsobem než skrz vlákno (např. malou netěsností).

Řada lidí, kteří takový filtr vyzkoušeli například při pobytu v přírodě, dává přednost dezinfekci UV zářením nebo volí chemickou cestu (chloraci). To už trošku souvisí s tématem zlepšování chuti vody, protože nejprve provedete dezinfekci vody (např. tabletami Aquasteril) a následně odstraníte zápach pomocí filtru s aktivním uhlím.

V civilizovanějších končinách můžete pitnou vodu získat např. na čerpací stanici, z veřejného pítka, v restauraci, v šatně tělocvičny, apod. Tam všude narazíte na pitnou vodu (pokud jde o závadný zdroj, mělo by to být jasně vyznačeno). Natočíte si do lahve a našroubujete víčko s vestavěným filtrem. Voda při pití teče skrz filtr s aktivním uhlím, čímž upravuje její chuť. Lahev máte u sebe v autě, v MHD, v práci, při sportu. Možné využití je i pro děti do školy. Vodu si doplní z kohoutku ve třídě a mají o důvod míň kupovat slazené nápoje z automatu.

V tomto případě není tvar filtru ideální, protože je hodně tenký. Nicméně se dá předpokládat, že na jedno napití není potřeba zpracovat velký objem vody a tak by tenká vrstva měla stačit.

Kvalita vody z kohoutku je velmi přísně a pravidelně kontrolována. Jednoduchým způsobem můžeme zlepšit její chuť. Filtrovat vodu můžeme doma, v zaměstnání, na cestách, při sportu atd. Ušetříme nemalé finanční prostředky za balené vody. Šetříme i přírodu - mnoho PET lahví se nemusí vyrobit a vodu není třeba nesmyslně převážet z místa na místo.

Ceny uvedené v článku jsou platné pro rok 2018.